Aktuality, novinky, informace...
Vodu v bazénu je nutné dezinfikovat neboli zbavovat ji veškerých nežádoucích mikroorganismů. Ty je potřeba usmrtit (dezinfikovat), spálit (zoxidovat) a zamezit jejich dalšímu množení (reziduální účinek). Existuje hned několik řešení, jak to udělat, a každé z nich má svá pro a proti. My doporučujeme buď chlorové tablety, nebo úpravu vody na mořskou, protože jde o nekomplikované a přitom efektivní způsoby dezinfekce vody. Jaké jsou ty další a jak fungují, zjistíte v článku. V zásadě se dělí na chlorové a bezchlorové.
Chloru se není třeba bát – pro dezinfekci vody se využívá už přes sto let, a pokud je správně dávkován, je 100% zdravotně nezávadný.
I když má mnoho lidí k chlorované vodě neodůvodněný odpor, faktem zůstává, že chlor je levný, a k tomu účinný zabiják všech bakterií, virů a řas. Chlorování je dvojího typu – takzvané šokové, kdy se šokovým granulátem nebo tabletami čistí voda při prvním napuštění, a pak dlouhodobé. K tomu se používají tablety, jež se pomalu rozpouštějí a udržují vodu v optimálním stavu – chce to jen udržovat pH vody na hodnotě 7,2. Jde o jednoduché, dostupné a efektivní řešení.
Je dobré vědět, že existují dva druhy chloru. Ten „hodný“ se nazývá volný, není nijak cítit a pěkně dezinfikuje vodu. Ten druhý vzniká, když ten hodný reaguje s organickými nečistotami. Tomuto „zlému“ chloru se říká vázaný, je nepříjemně cítit a dokáže pěkně podráždit pokožku nebo oči. Ve správně ošetřené vodě je jednoduché jeho množství omezit, a užívat si tak koupání bez štípání očí.
Šetrnějším způsobem dezinfekce je úprava vody na mořskou. Díky elektrolýze vzniká ve vodě volný chlor – to je ten hodný, který vodu dezinfikuje. Výhodou je to, že elektrolýza ničí i veškerý vázaný chlor, ten zlý, co způsobuje pálení očí. Úprava vody na slanou je skvělý a šetrný způsob dezinfekce vody, který určitě doporučujeme.
Nevýhodou je možná koroze nerezových částí bazénu, proto je dobré volit komponenty z plastu nebo titanové oceli. A zmínit musíme také vyšší pořizovací náklady. Je dobré pořídit si kvalitní technologii na úpravu vody – počáteční investice je v tomto případě sice vyšší, ale v dlouhodobém horizontu se určitě vyplatí. Proto je rozumné nesahat po nejlevnějších zařízeních za patnáct tisíc korun, ale radši si připlatit.
Je více způsobů dezinfekce vody bez chloru, ale většina z nich není sama o sobě účinná a ve finále je stejně nutné ji kombinovat s chlorem. Pokud se chloru chcete vyhnout, zbývá vám pouze aktivní kyslík – jde ovšem o poměrně drahé a náročné řešení.
Ionizace je způsob dezinfekce, který do vody uvolňuje ionty stříbra a mědi a ty pak hubí veškeré řasy a bakterie. Problém je, že na viry je tato úprava vody krátká, takže ji stejně musíte doplnit nějakou další dezinfekcí. Cena takové technologie začíná někde na 20 tisících korun a sama o sobě nestačí, proto ionizaci nepovažujeme za vhodné řešení.
Ozon dokáže spolehlivě zahubit a „spálit” veškeré mikroorganismy ve vodě, jenže tím také vytváří onen „zlý“ chlor. Navíc účinek této dezinfekce nedokáže v bazénu přetrvat a zamezit dalšímu množení (není reziduální). I proto se ozon používá zase jen v kombinaci s chlorem, jenž takový účinek má. Ozonizace je efektivní způsob úpravy vody, nicméně bez našeho starého dobrého chloru je k ničemu.
UV záření dokáže mikroorganismy zahubit stejně spolehlivě jako ozon – a stejně jako ozon postrádá reziduální účinek a nedokáže zabránit jejich dalšímu množení. Opět se tedy tato metoda kombinuje s chlorem, čímž je dosaženo ideálního výsledku. UV záření totiž dokáže zmírnit účinky zlého chloru, jako je pálení očí nebo zápach. Je třeba mít vhodné lampy s dostatečným výkonem a pravidelně je čistit a vyměňovat.
Tento způsob dezinfekce je zdánlivě dokonalý – mikroorganismy hubí, spaluje, a ještě působí ve vodě dlouho, takže se v ní žádné další neplechy nemnoží. Problém je, že chlordioxid je to také vysoce toxická a nebezpečná látka, která má má vysoké technologické požadavky. V rukou profesionála jde tedy o skvělý způsob dezinfekce, ale ostatním doporučujeme vyhnout se mu obloukem.
Tato technologie má tu výhodu, že zamezuje vzniku zlého chloru, který zapáchá a pálí v očích. Ovšem tím to zhruba končí – aktivní kyslík nejenže nedokáže vodu účinně dezinfikovat, ale navíc nemá reziduální účinek, takže nebrání množení organismů. Proto se používá v kombinaci s takzvanými biguanidy (známé pod zkratkou PHMB). Celkově však jde o drahé řešení s vysokými nároky na dávkování.
Nejlevnější řešení, které je zároveň efektivní, je použití chloru. O něco dražším, ale skvělým způsobem je pak elektrolýza slané vody. Vyšší počáteční investice se vám vrátí díky minimální údržbě při maximálním efektu. Ostatní způsoby dezinfekce vody, které nejsou na bázi chloru, jsou však ve většině případů samy o sobě neúčinné a ve finále je potřeba je chlorem stejně doplnit.