Aktuality, novinky, informace...
Nejúčinnější a zároveň nejběžnější dezinfekční látkou používanou při bazénové chemii je chlor. Chlor se používá pro dezinfekci vody již 100 let. Jeho účinky a funkce jsou za tu dobu velmi dobře známé. Jeho výhodou je, že v sobě spojuje dezinfekční i oxidační účinek s reziduálním charakterem.
Pojmem volný chlor označujeme sumární koncentraci následujících chlorových sloučenin: chlornanů, kyseliny chlorné a molekulárního chloru. Nejvyšší dezinfekční účinnost má však kyselina chlorná HOCL a molekulární chlor. Obsah volného chloru v bazénové vodě se musí pohybovat v rozsahu 0,3 – 1.5 mg / l podle teploty vody. Jižní státy mají povolené koncentrace do 3 mg/litr. S klesajícím pH se zvyšuje dezinfekční účinnost, ale zároveň se zrychluje i rozklad chlornanu a tím se zvyšuje i spotřeba.
Tímto pojmem se nazývají sloučeniny chloru vázané na organické sloučeniny. Nejčastější formou vázaného chloru jsou tzv. chloraminy. Ty nejčastěji způsobují typický bazénový zápach. Většina sloučenin vázaného chloru jsou jedovaté, dráždivé a proto je nutné množství vázaného chloru pečlivě sledovat. Hygienický limit pro obsah vázaného chloru je 0,3 mg/litr. Nejjednodušším způsobem, jak se vázaného chloru zbavit, je pravidelná superchlorace pomocí přípravku SUPERCHLOR. Jedná se o rychlerozpustnou formu chlornanu vápenatého. Po jeho aplikaci dojde přechodně k extrémnímu nárůstu koncentrace chloru ve vodě, ale zároveň k úplnému odstranění chloru vázaného. Další možností jak omezit vznik vázaného chloru je instalace podpůrných zařízení, jako jsou ozonizace nebo UV lampy.
Použití ozonizace je nepřekonatelné pro její velmi silný oxidační i dezinfekční účinek. Ozon je pro vše žijící ve vodě opravdová smrtící zbraň. Vše co se dostane do styku s ozonem zhyne a zároveň zoxiduje. Potíž ovšem nastane, pokud se budeme zajímat o reziduální účinek tohoto způsobu ošetření vody. Ozon je tak extrémně reaktivní, jeho trvající účinek je prakticky nulový. Tento fakt znemožňuje samostatné použití ozonu jako dezinfekčního prostředku. Proto se tento způsob dezinfekce vždy používá v kombinaci s chlorem. Tato kombinace přináší řadu výhod. Ozon svým silným oxidačním účinkem likviduje organické nečistoty, ze kterých vzniká vázaný chlor, a navíc rozkládá již vzniklý vázaný chlor! Následně dávkovaný chlor již nemůže ve větší míře zreagovat na vázaný a je vlastně do vody přidáván pouze pro jeho funkci trvající dezinfekce. Vzhledem k tomu, že Vyhláška č. 135/2004 Sb. uvádí limitní koncentraci ozonu v bazénové vodě 0,05 mg/l, je nezbytné, aby za ozonizačním stupněm byl v technologii úpravny bazénové vody zařazen filtr s aktivním uhlím. Tento filtr plní dvě funkce: likviduje zbytkový ozon, a také zachytává zbytky organických nečistot. Takže ozoninazace je super, ale bez chloru nepoužitelná.
UV záření jimi produkované má spolehlivý dezinfekční účinek podobně jako ozon. Jen je potřeba ohlídat to, aby instalovaná lampa měla dostatečný výkon vzhledem k protékajícímu množství vody a aby byla správného typu. Nedostatek UV lamp však spočívá, stejně jako u ozonizace, v tom, že jejich dezinfekční účinek je pouze místní. Vydezinfikují vodu v místě, kde přichází do kontaktu s jejich zářením, ale nezabrání další mikrobiologické kontaminaci a následnému pomnožení mikroorganizmů. Vysoká energie záření v místě aplikace spolehlivě usmrcuje mikroorganizmy a dokonce i rozkládá organické sloučeniny a vázaný chlor. Takže aplikace UV záření při úpravě bazénové vody v kombinaci s použitím chloru omezuje nežádoucí efekty chlorace – zápach po chloru, dráždění očí a sliznic. UV lampy je nutné pro jejich správnou funkci pravidelně čistit a vyměňovat, protože stárnutím velmi rychle ztrácejí účinnost.
Chlor se do vody může dostat několika způsoby. Nejčastější u malých bazénů je přímé dávkování chlorové dezinfekce obsahující účinnou látku chlornan sodný. K jejímu dávkování se používají tzv. dávkovací čerpadla. Ta jsou peristaltická (hadičková) – vhodná pro menší bazény, nebo membránová pro dávkování většího množství chloru. Stále častěji se začíná používat systém chlorové dezinfekce, kdy chlor získáváme elektrolýzou běžné soli (NaCl). Ta se nechá rozpustit v bazénové vodě. Stykem slané vody s elektrodami elektrolyzéru pak dojde k uvolnění chloru do vody. Mnoho majitelů těchto zařízení se mylně domnívá, že tento způsob dezinfekce nevyžaduje žádnou regulaci. Výsledek je pak stejný, jako bychom do bazénu nalévali chlorovou dezinfekci jen tak podle oka. U velkých bazénů se pak nadále používá dávkování plynného chloru. Je totiž ze všech zdrojů chloru nejlevnější.
Někteří dodavatelé těchto technologií uvádějí, že se jedná o bezchlorovou dezinfekci vody. To je však tvrzení klamné. Většina z vás ví, že sůl se chemicky nazývá chlorid sodný. Už z názvu je patrné, že chlor je v soli přítomen! A právě elektrolýzou soli, tj. chloridu sodného, vzniká ve vodě chlornanový aniont, což je ve výsledku úplně stejný volný chlor, jaký je ve vodě přítomen při dávkování kteréhokoliv chlorového přípravku. Oproti dávkovaní chlorových přípravků má tato metoda chlorace zásadní výhodu. Průchodem vody kolem elektrod, na kterých se chlor uvolňuje, dochází k likvidaci všech sloučenin vázaného chloru. A jak jsme si již řekli, ten je zodpovědný za zápach a dráždění. To znamená, že tato metoda je téměř ideální. Funguje jako kombinace dávkování chlorových přípravků a UV lampy. Dalším pozitivem této metody jsou příznivé účinky slané vody na pokožku. Částečným problémem při použití této technologie je fakt, že slaná voda má korozivní účinek. Ten lze však eliminovat použitím materialů a zařízení odolných slané vodě.